Co to je a proč se s ním zabývat, k čemu je nám dobré? Může nám v něčem pomoci? Co máme odpouštět a jak? Dokážeme odpustit tomu, kdo nám ublížil? Jak poznáme, že máme něco odpouštět? Takové a podobné myšlenky nás mohou u tohoto slova napadnout.
Proč se vůbec máme zabývat nějakým odpouštěním? Stačí nám, když tomu násilníkovi nebo nevěrnici popřejeme něco hodně ošklivého, vyrovnáme se tak? Můžeme si to v tu chvíli myslet, ale to, jak se dál cítíme, ukazuje, že toto tzv. vyrovnání nám nepřineslo úlevu. Ani nemohlo. Proč? Protože se nejedná o vyrovnání. V podstatě se jedná o navrstvení na původní negativní energii a další její živení a nárůst. Co nám může pomoci k úlevě, je právě odpuštění.
Je spousta způsobů, jak druhému ublížit a nemusí to být jen fyzicky. Pokud se u jednotlivé situace nenakumuluje agresivita, které si člověk všimne, nemusí o tom, že někomu ublížil, ani vědět. A ten ublížený se s celou situací trápí zdánlivě sám. Zdánlivě proto, že člověk, který ublížil, to neví nebo si to nebere tolik k srdci.
Další situace může být taková, že ten ublížený si představuje, že uvidí na trápení toho, kdo ublížil jemu, a získá tak satisfakci, která v jeho očích vyrovná dluh za to, co mu bylo způsobeno. Pomstychtivě se těší na odplatu.
Jenže takto energie nefungují. Pokud dojde u někoho k vyrovnávání hodnoty energií vydaných a přijatých z pohledu ublížení, osoba, které bylo ublíženo, zpravidla nějaký postih u původce jejího trápení neuvidí.
Je to z toho důvodu, že na světě nejsme jako soudci, ani vykonavatelé spravedlnosti či pomsty. Jediné energie, které zde máme vyrovnávat, jsou energie lásky, bezpodmínečné lásky. To se máme učit a není to jednoduché učivo.
Zejména proto, že jde ruku v ruce s odpouštěním. A druhá ruka vede pochopení. Řada lidí dodnes nechápe, proč se má odpouštěním zabývat, natož pochopením. Ale jestliže pochopíme příčinu, je lehčí důsledek odpustit.
V životě každého člověka však je nějaké místo, které si odpuštění zaslouží. U každého jsou jiné důvody, proto si nelze brát obecný příklad, ale je potřeba se zabývat s každým člověkem jednotlivě, podle jeho vlastních příčin jednání.
Jak už bylo řečeno, odpuštění se týká každého z nás. Také těch, kteří se nám jeví jako tzv. hodní. I tito lidé v sobě mohou uchovávat skrytou negativní energii, s kterou by se měli vypořádat odpuštěním. Ať už se k negaci v sobě dopracovali v dětství nebo v dospělosti.
Zcela záměrně se zde nedotýkám minulých životů, ale současného života. Tady může pro sebe každý udělat maximum.
Vždy, když se nám něco nedaří, jednou či opakovaně, je potřeba se zabývat odpuštěním. Zrovna tak ve všech případech, kdy se nám něco nelíbí, s čím nejsme spokojeni. Jednou to může být jednání někoho s námi, jindy se nemusíme líbit sami sobě nebo se ani nám nemusí líbit něco, co jsme udělali. Takových příkladů dokáže vyjmenovat hodně každý.
Rozhodneme-li se odpouštět, je dobré si najít čas a vhodné místo. Takové, kde nás nebude nikdo rušit a budeme se moci řádně soustředit. Můžeme si k němu zapálit i svíčku. Kdo si neumí představit jinou energii, může použít očistnou sílu ohně a negace v plameni svíčky spálit.
Z předchozího odstavce vyplývá, že nebudeme shánět žádnou další osobu, které se odpuštění týká. To je věc ryze toho, kdo se rozhodl, že odpuštění provede. Odpouštějící osoba tak sama u sebe rozpustí negativní energii, která doprovázela tu konkrétní situaci. O to, jak se k odpuštění postaví druhá strana, se nemusí starat, protože za ni nenese žádnou odpovědnost. Tu má za své jednání každý sám.
Chceme-li tedy něco odpustit, je dobré danou věc pojmenovat a odpustit jak strůjci, tak také sobě, své duši. Pokud se člověku uleví, ztratí ten původní pocit, zbaví se roztrpčení při vzpomínce atd., může si gratulovat, že se mu odpuštění povedlo.
autor: Olga Sellene