Založit webové stránky nebo eShop

Aura

Co je to aura

Ve slovnících se uvádí, že aura je neviditelné vyzařování energie, které obklopuje vše živé.
Ovšem energetické pole existuje i kolem věcí. Je pravda, že aura obklopuje tělo, ale zároveň je součástí i každé buňky. Je tedy součástí těla, ne jen něco co jej obklopuje. Aura je obrazem naší osobnosti, způsobu života, myšlenek a emocí. V ní se zřetelně odráží náš mentální, psychický a duchovní stav. Aura je u každého člověka zcela specifická, jedinečná a nezaměnitelná. Poznatky, které lze z jejího pozorování vyvodit, předstihují svou komplexností a vystižením podstaty jakoukoliv jinou metodu, která doposud sloužila k získávání obdobných informací.

 

Aura - Výuka vidění aury

 

 

Jak se naučit vidět auru

 

Umění vidět a rozpoznávat auru není zdaleka tak složité, jak by se mohlo zdát. Samozřejmě záleží na způsobu, který zvolíte. Tento článek je návod na jeden z těch způsobů. Začneme od rozpoznávání jednotlivých barev aury a budeme postupovat krůček po krůčku k dalším věcem, jako je lidská aura.

 

Aura je vlastně nejlépe viditelná část subtilních energetických procesů, probíhajících uvnitř každého fyzického objektu. Každý objekt vyzařuje auru, ale nepochybně mnohem zajímavější je hra barev aury lidské.

Prvním krokem je využití málo známého faktu - samotné barvy mají rovněž auru. Každá barva má svou vlastní, unikátní auru. Ta je barevně úplně jiná, než originál. Aury, vyzařované z jasných, primárních barev, jsou mnohem hustší a mnohem snadněji rozpoznatelné, než jakýkoli jiný typ aury. S využitím aury barev jako tréninkové pomůcky vidí mnoho lidí auru hned na první pokus. Já sám dokážu vidět auru už dlouho. Nenarodil jsem se s tím, naučil jsem se to - a to značně složitě. Trvalo mi několik let (!), než jsem auru dokázal rozeznat tak jasně, abych našel smysluplné uplatnění. Vím hodně o problémech při učení vidění aury a tato má nová metoda je vyvinuta především tak, aby vám pomohla počáteční problémy rychle překonat.

Na jakém principu funguje vidění aury
Vidění aury, podobně jako většina typů jasnozřivosti, závisí na očích a vůbec normálním procesu vidění. Fyzikální a jasnozřivé vidění jsou velmi úzce propojeny. V obou případech jde o formu percepce, které umožňují mozku přijímat energii různých typů jako obraz. Nyní si to vysvětlíme podrobněji:

  1. Normální vidění. Oči přijímají světlo - a světlo je vlastně formou energie. Oční čočka zaostřuje světelnou energii na světločivá nervová zakončení sítnice, která je připojena na optický nerv. Sítnice ovšem přemění tuto světelnou energii na proud velmi složitých elektrických signálů (oko údajně numericky řeší rovnici vedení tepla - slouží to k rozeznání jednotlivých objektů a na tomtéž principu funguje (a to je fakt) i zpracování obrazů z Hubbleova teleskopu a tyto signály jsou vedeny optickým nervem až do mozkového centra zraku (které je umístěno v zadní části mozku). Mozek následně vyhodnotí tyto signály jako obraz - což obvykle nazýváme běžným viděním.

  2. Vidění aury. Čakra třetího oka (místo přesně mezi oběma očima) přijímá mnohem subtilnější typ energie než je světlo. Tento typ energie může být přijat právě pouze touto čakrou, tedy pokud je aktivováno a naladěno na percepci této energie. Čakra třetího oka je úzce spjata s optickým viděním. Energie, přijatá tímto centrem, je postoupena také zrakovému centru - tedy stejné části mozku, jako normální zrak. Mozek pochopitelně všechny informace, které dorazí do centra vidění, interpretuje jako obraz, tedy v našem případě jako barevnou plochu, obklopující pozorovaný objekt.

Oči jsou orgánem pro normální zrak (smyslový orgán). Čakra třetího oka je orgánem pro mimosmyslové vidění (mimosmyslový orgán).

Oba tyto orgány jsou umístěny v podstatě na stejném místě, tedy čakra třetího oka mezi oběma fyzickýma očima u kořene nosu, což přímo nabízí myšlenku, že spolu úzce souvisí a existují mezi nimi blízké vazby. Z výsledků mých vlastních výzkumů vyplývá následující: všechny formy jasnozřivosti jsou úzce napojeny na normální zrakový proces. Jakkoliv je zde úzké spojení mezi normálním a jasnozřivým viděním, aura není světlo, ani žádná z jeho forem. Někteří bláhoví lidé se domnívají, že aura je typem elektromagnetického vidění, tedy světlem s vyšší frekvencí, a to je pak vnímáno jako úkaz jasnozřivosti. Kdyby to ovšem byla pravda, bylo by možné auru detekovat a měřit, protože přístroje moderní doby jsou natolik citlivé, že se dokáží vyladit na jakoukoliv frekvenci - gama záření, infra, UV atd. lze detekovat, auru nikoliv. Závěr, který z toho vyplývá je jednoznačný - aura NENÍ složena z žádného typu elektromagnetického vlnění.

Aura na fotografiích
Většina z vás určitě namítne "vždyť ale existují fotografie, na kterých je aura zachycena. Dokonce jsem si jednu nechal za nehorázné peníze udělat!" Jak je to možné? Fotografie aury ve skutečnosti nezobrazují skutečný obraz aury. Prostě auru stroje neumějí zachytit. Na filmovém materiálu je pouze iluze aury. Jak vzniká?

  1. Na těle se umístí senzory, které se přímo dotýkají kůže. Tyto senzory měří elektrický odpor kůže, jehož výsledky jsou závislé na slanosti pokožky a vůbec celkovém stavu svalstva, takže tato hodnota není stálá. Svoji roli může sehrát mnoho jevů: diety, zdraví, teplota, sladkosti, emoce, aktivita atd.

  2. Tyto záznamy jdou přímo do elektronického zařízení, připojeného ke kameře (malá černá krabička) a jím interpretovány. Toto zařízení poté generuje soubor elektrických signálů, závisející na svém programu.

  3. Tento soubor putuje do speciálně upravené kamery. Optické zařízení uvnitř kamery vytvoří speciální vzor barevných signálů, které jsou přeneseny na film, na kterém je samozřejmě zachycena i fotografie. Tak je vytvořena téměř dokonalá iluze aury, obklopující pozorovaný objekt - v závislosti na vzorci, generovaného prvotním měřením odporu.

Vzhledem ke způsobu, jakým jsou tyto fotoaparáty sestrojeny, jen vzácně (vlastně skoro nikdy) nelze získat dva stejné obrázky. To je způsobeno obrovským množstvím možných signálů, generovaných dvěma třeba jen velmi málo odlišnými měřeními. Jen velmi vzácně se může stát, že obdržíme dvě identické množiny vstupních dat od jedné osoby, tedy vytvořit dvě stejné fotografie aury stejný den.

Fotografie aury je vlastně spojení myšlenky samotného fotoaparátu a výzkumu, založeném na pozorování jasnovidců. Výsledkem je spektrum barev, jež představuje jak by asi aura měla vypadat podle názorů těch, kdo tento systém vyvinuli. Tvůrci přiřazují jednotlivé barvy k příslušným parametrem odporu kůže. (Ještě populárnější než tento způsob je tzv. Kirlianova fotografie, která pracuje na velmi podobném principu, pouze bez oné černé krabičky, a to jako měření statické elektřiny na povrchu kůže - nevýhodou této "poctivější" metody je její monochromatičnost, která naznačuje, že to nejspíš nebude to pravé.)

Moje teorie aury
Moje teorie je tato: Ono světlo, o kterém jsem se zmínil, je nezbytné pro vyladění a zaostření čakry třetího oka na energii aury. Aura je pak vizuální projev této energie, vytvořené zrakovým centrem mozku. To, domnívám se, je docela přijatelné vysvětlení vidění aury.

Komplexnost normálního zraku
Ačkoliv by se mohl zdát proces vidění aury velmi komplikovaný, je ve skutečnosti velice jednoduchý, jakmile ho porovnáte s normálním, optickým zrakem, tedy schopnosti, která je většině z nás dána do vínku při narození. Pohleďte z okna, rozhlédněte se po pokoji - a co uvidíte? Přemýšlejte o těch milionech nejrůznějších objektů, barvách a jejích tónech, které vás obklopují, vše v jediném okamžiku a v trojrozměrném detailu. Přemýšlejte, jak to, že jakkoliv rychle se otočíte, váš mozek udrží celý ten fantastický obraz, který vidíte. Vaše oči přenášejí neuvěřitelné množství informací do mozku a mozek je okamžitě zpracovává. Optické vidění je neuvěřitelně komplexní a mocný nástroj. A teď to porovnejte s těma několika barvama, které vidíte v lidské auře - nehledě na jejich krásu a zdánlivou komplexnost - je to stále velmi jednoduchý obraz.

Ve skutečnosti jde o zcela nesrovnatelné jevy - normální zrak je mnohem složitější a také potřebuje mnohem více mozkové kapacity, než vidění aury (ovšem pokud aura obklopuje tělo, je stejně složité zpracovat cokoliv z toho, protože hlavní výpočetní činnost mozku je primárně určena k rozlišování objektů - jeden od druhého - tedy stanovení jejich obrysů). Vidění aury je pevně dáno a závisí na normálním zraku, s ohledem na jeho funkci. Při vidění aury vlastně vidíte mozkovou interpretaci reflektované energie, která vyzařuje z vašeho subjektu. Vaše oči jsou použity k vyladění a zaostření vaší Čakry třetího oka na tento typ energie a ta je odvedena do mozku, kde je interpretována jako vizuální obraz. V případě aury ji váš mozek vyhodnotí jako barevnou vrstvu, obklopující objekt vašeho pozorování.

Světlo a aura
Světlo je nezbytné (podle K. Weinfurthera ovšem k vidění aury světla zapotřebí není, přinejmenším je ve tmě vidět éterické tělo. Otázka je, zda pak nemusí být člověk obdařen jasnovidností) k vidění jakékoliv aury. Aury živých organismů reagují na světlo - zvětšují se a zjasňují. Tato reakce je zaznamenatelná především při expozici aury slunečnímu světlu. Dá se říct, že aura je fotosenzitivní. Prováděl jsem rozsáhlá pozorování této reakce na světlo. Pozoroval jsem aury jednotlivých lidí v domě, a ihned poté jsem je vyvedl na denní světlo. Aury lidí na světle se zvětšily a byly také podstatně jasnější. Na přímém slunečním světle přímo zářily životem. Viděl jsem aury, které na denním světle expandovaly do velikosti i několikanásobné, než byla jejich běžná. Další, taktéž zajímavá zjištění, která dávají váhu mému tvrzení, že aura není světlo, i když to je k jejímu pozorování nezbytné: hlavní aura není v naprosté tmě vidět!. Kdyby aura byla světlem, proč by beze světla nebyla vidět? Tímto chci říct, že světlo a běžný zrak jsou stejně důležitým aspektem při vidění aury.

Pozn.:
V úplné tmě lze vidět nepatrnou aktivitu kolem energetického těla, velmi blízko povrchu kůže. Je skoro neviditelná, ale vypadá jako úzké a velmi slabé proužky a víry namodralého světla. Nejvíce jsou patrné kolem konečků prstů, pokud ruce natáhnete před sebe. Občas je také možné spatřit malé ale velmi intenzivní světlené body, umístěné na plně aktivních čakrách. Ve skutečnosti musí být hodně otevřené, aby tento jev byl patrný a taktéž musíte být velmi soustředění na takovýto subjekt. Chce to hodně umu a objekt vašeho pozorování musí být duchovně sladěný a vyrovnaný. Je mnohem lépe vidět při sníženém osvětlení, kdy jsou vidět jen obrysy stínů - umožní vám to zaostřit. Při pozorování jakékoliv části energetického těla v temnotě se k zaostření čelní čakry používá paměťové vizualizace. Musíte přesně vědět, kde subjekt je a být schopni přesně odhadnout vzdálenost, směr, pozici a vše si umět velmi jasně představit. Vzhledem k výše napsanému, domnívám se, že jak astrální vidění, tak i jasnozřivost umožňuje vidění energetické aktivity v naprosté tmě. To by mohlo být logickým vysvětlením tohoto jevu. (Přestože k jasnozřivosti ani k astrálnímu vidění není potřeba světlo, oči a normální ostřící mechanismy jsou přesto používány, ale řídí se pamětí a ostří pomocí paměťové vizualizace. Takže s astrálním a jasnovidným vnímáním můžete vidět jak v temnotě, tak i za plného světla.)

Jak ji vidět?
Použitím stejné techniky, pomocí které vidíme aury barev, můžeme vidět také další typy aury - tedy i lidské. Proto je pozorování aury barev velmi dobrým tréninkem pro vidění lidské aury. Aura barev je mnohem hustší a tedy je jednodušší ji spatřit, proto je k učení mnohem vhodnější, než cvičení přímo na auře lidské.

 

 

 

Autor: Robert Bruce

zdroj: dusesz.com

 

 

 

Další návod, jak vidět auru

Než začneme,chtěla bych ty z vás,kteří nosíte brýle požádat abyste je odložili, neboť je prokázáno, že jste schopni vidět auru lépe bez brýlí než s nimi.

Osoba na které budeme chtít pozorovat auru, by se měla postavit asi 10 – 15 cm. od zdi. Pozadí by mělo být buď čistě bílé, nevadí světle béžová, nebo černé. A co se světla týče, ideální je šero. Večer když se začne stmívat tak, že v místnosti je ještě vidět aniž bychom museli rozsvítit světlo. Postavíme se minimálně 1m, ale maximálně 3m před osobu u zdi a zaměříme se na obrys postavy aspoň na 10 sekund. Pak přejdeme volně zrakem na plochu zdi, nejlépe v oblasti ramen a hlavy. Energie aury vyzařuje nejvíce s korunní čakry na vrcholu hlavy a pak těž z ramen. Oděv přirozeně auru částečně omezuje a stěžuje vidění a naopak mentální energie, která vyzařuje s korunní čakry ji dělá snadněji viditelnou. Jakmile auru spatříte, nesnažte se svůj zrak zaostřit na ni. Možná vám zmizí, ale opakujte pokus tak dlouho, až ji budete schopni vnímat stále. Někomu pomáhá malinko přimhouřit oči!

Pokud nemáte k dispozici pokusnou osobu, můžete sledovat svou vlastní auru. Postavte se čelem ke zdi, a svou vlastní ruku si dejte do výše očí cca 5 – 10 cm od zdi. Prsty by měly směřovat nahoru. Dívejte se skrze roztažené prsty na zeď, nejlépe mezi ukazováčkem a palcem. Až se vám objeví kolem ruky aura v podobě jemné světlé stříbrobílošedé mlhy zaměřte svůj zrak nad vrcholky prstů. Uvidíte jemné paprsky energie, která vám z nich bude proudit. Jako kdyby vám začaly růst tenké nehty.

zdroj: najdise.cz

 

 

 

 

 

Další informace o auře


Někteří lidé prohlašují, že aura je pouze jakýsi elektromagnetický jev, který lze ignorovat, jiní věří, že je jiskrou života a domovem našeho vyššího vědomí, ovšem další lidé jsou přesvědčeni, že aura je zrcadlem nás samých a obsahuje v sobě celý záznam minulosti i přítomnosti. Skutečnost je pravděpodobně kombinací toho všeho.

I věda souhlasí s tím, že všichni vlastníme něco, co lze nazvat fyzickou aurou. Z těla vychází energie v podobě infračerveného záření. Kolem nás je i elektrostatické pole a oblast, ve které se pohybují elektricky nabité ionty. Kromě toho vyzařujeme elektromagnetické vlnění na nízkých frekvencích, přibližně v oblasti 100 kHz.

Je zajímavé si uvědomit, že aura není tvořena nějakým druhem světla, ale je takzvanou osobitou energií každého z nás. Ovšem k jejímu vidění světlo do jisté míry potřebujeme. Aura se ve slunečním světle zvětšuje a ve tmě naopak mírně zmenšuje. Nikdy nemizí úplně a na poprvé je možné ji vidět jako slabý namodralý proužek energie. Schopnost vidět auru je jistý druh jasnovidnosti, kterou máme všichni, pouze ji neumíme používat. Ve skutečnosti mnoho lidí vidí auru v dětství, ale s přibývajícím věkem tuto schopnost ztrácí. Naštěstí je dnes již více rodičů než před několika desetiletími, kteří o auře něco vědí, a mají tendenci tyto psychické schopnosti u svých dětí podporovat.

TOPlist
aktualizováno: 25.09.2015 15:42:27