DoporučujemeZaložit web nebo e-shop

Moje povídání s...

...andělem

Povídám si se svým andělem každý večer, děkuji mu za právě prožitý den, za ochranu a prostě za to, že stojí stále při mně. Děkuji mu za lidi, kteří se určitě jeho snahou připletli do mého života a já jsem ráda, že jsem je mohla potkat. Děkuji mu za štěstí, které mám, děkuji mu i za překážky, které mi klade - snažím se z nich poučovat a tak to má asi být.

Včera jsem si s ním opět povídala (ano, je to tak, že si povídám já - od anděla neslyším odpovědi ušima, jen je jakoby cítím, ale pořádně „naslouchat" ještě neumím, takže já asi dobrý posluchač ještě nejsem), takže jak jsem si tak povídala, přišlo mi, že se mě ptá, jestli ho chci vidět, jestli jsem na to připravená... Přemýšlela jsem nad touto věcí, jestli bych to opravdu chtěla. V našem světě je přece bezva si věci osahat, vidět je, slyšet… abychom uvěřili, že to tady je, že to existuje, ale já to tak zatím nechci - nejsem připravená. Cítím přítomnost anděla srdcem a to je pro mě velmi důležité, cítím tu lásku, měkkost jeho objetí a bezpečí.

Nikdy jsem nic takového nenapsala, včera jsem to cítila tak silně, že mi něco říkalo, že ty moje pocity musím sepsat. Možná proto, abych na to nezapoměla a kdykoli si to mohla připomenout, možná prostě jen tak.

 

Ještě jednou děkuji. Iveta

 

 

 

 

aktualizováno: 25.09.2015 15:42:27